Finsko

Ostrovy Alandy

Vážený čtenáři,

jako vše na těchto stránkách i následující řádky jsou amalgámem ověřených faktů a osobních zážitků i dojmů, v tomto konkrétním případě pak z naší dovolené na Ålandech v létě 2008. Informace o cenách, otvíracích hodinách a podobných „aktualitách" proto berte s rezervou a raději je před cestou - pokud možno - ověřte. Přestože jsme na Ålandech strávili více než týden a byli jednostopě motorizováni, nestačili jsme je projet celé, takže některým ostrovům se budu věnovat poněkud více než jiným. Pokud má někdo z vás další tipy na místa, která zde nejsou zmíněna, budu ráda, pokud se mi s nimi svěříte :) Přeji příjemné čtení!

Co jsou Ålandy?

Ålandské ostrovy, finsky Ahvenanmaa, patří mezi nejsvéráznější a zároveň nejmalebnější kouty Finska. Ålandy se nacházejí v Baltském moři zhruba na půl cesty mezi Finskem a Švédskem a jsou tvořeny cca 6 500 menších či větších ostrůvků, z nichž trvale obydleno je jen 65. Celé území Åland je poměrně malé - z nejvýchodnějšího k nejzápadnějšímu ostrůvku je to vzdušnou čarou jen 45 km, ze severu na jih pak 50 km. Ålandy mají 27 000 obyvatel, jejichž mateřštinou je v drtivě většině švédština, a ta je také jediným úředním jazykem. Ålanďané sice obývají cca 65 ostrovů, ale přesto 40% obyvatelstva žije v hlavním městě Mariehamnu (finsky Marianhamina). Ålandy jsou propojeny důmyslným systémem lodní dopravy, která je pro místní obyvatele, stejně jako pěší a cyklisty zdarma. Tímto způsobem, tedy bez vynaložení jediného eura, se můžete dopravit až do (či z) pevninského Finska, takže pro studentské batůžkáře jsou Ålandy ideální destinací. Kromě všudypřítomné lodní dopravy jsou ostrovy protkány 900kilometrovou sítí perfektně upravených silnic, které jsou rovněž jedním ze symbolu Åland: mají totiž specifickou červenou barvu, neboť do asfaltu je přimíchávána místní nerostná surovina - granit.

V čem spočívá ålandská autonomie?

Ålandy jsou součástí Finska teprve od roku 1922 (viz Zajímavé okamžiky z dějin) a v rámci finského státu mají vlastní autonomii. Ta spočívá mimo jiné v tom, že ostrovy mají vlastní parlament (tzv. Lagtinget), který má zákonodárnou moc v otázkách místního charakteru (např. školství, kultura, zdravotní péče, vnitřní doprava, pošta, televize, rádio, policie apod.). Rozhodnutí finského parlamentu je naopak podřízený v otázkách zahraniční politiky, občanského a trestního práva, soudního systému a daňové soustavy. Parlament má třicet poslanců, kteří jsou voleni jednou za čtyři roky. Ålandy mají i své politické strany, které jsou však na podobném ideovém základě jako strany v pevninském Finsku. Přijaté zákony jsou posílány k podpisu prezidentovi (či prezidentce) a ten může zákony vetovat jen ve dvou případech - pokud parlament překročil své zákonodárné pravomoci nebo pokud by zákonem byla ohrožena vnitřní či vnější bezpečnost Finska.
Ålandský parlament rovněž jmenuje vládu (tzv. landskapsregeringen), která má maximálně osm členů včetně předsedy (tzv. landrådet).
Ålandská autonomie se projevuje i v jiných ohledech - ostrovy mají vlastní vlajku, hymnu, poštovní známky, státní poznávací značky i internetovou doménu (ax). Ålandské ostrovy jsou rovněž demilitarizovaným územím, což znamená, že je zde zapovězena jakákoliv vojenská přítomnost a v době války jsou Ålandy považovány za neutrální území. Obyvatelé s tzv. domovským právem (viz dále), kteří se na ostrovech narodili nebo se na ně přestěhovali před 12. narozeninami, jsou osvobozeni od povinné vojenské služby.

Co je to domovské právo?

Na Ålandech platí tzv. domovské právo, které jeho držitele opravňuje volit a být volen ve volbách do parlamentu, vlastnit nemovitost na území Åland a provozovat živnost či podnikat. Domovské právo člověk získá, pokud se na Ålandech narodí a zároveň stejným právem disponuje alespoň jeden z rodičů. Přistěhovalci o domovské právo mohou požádat po pěti letech života na ostrovech, pokud prokážou dostatečnou znalost švédštiny. I rodilý Ålanďan však o své domovské právo přijde, pokud žije déle než pět let mimo území ostrovů. Domovské právo má údajně zaručit, že ålandská půda zůstane v rukou domorodců, prý nemá bránit přistěhovalectví, což je ovšem poněkud diskutabilní, protože žijte někde, kde si nemůžete koupit byt, ani založit firmu... Možná se ptáte, jak je takový donebevolající protekcionismus možný v Evropské unii. Ålandy si sice v referendu odhlasovaly vstup do Evropské unie (samozřejmě jako součást Finska), nicméně platí pro ně četné výjimky. Mají status tzv. třetího území, na něž se vztahuje speciální mezinárodní právo. Takže pokud toužíte po životě na Ålandech a místní pravidla vám přijdou poněkud xenofobní, s pomocí od Evropské unie nepočítejte. Zajímavé také je, že ostrovy blokují přijetí Lisabonské smlouvy, takže náš pan prezident by si možná mohl na Ålandech zřídit své letní sídlo :)

Čím se Ålanďané živí?

Ålandy díky své poloze žijí především z cestovního ruchu, každý rok navštíví ostrovy cca půl miliónu turistů (započítávají se jen ti, kteří zůstanou přes noc). Největší podíl na HDP - asi 40 % - tvoří služby, v nichž převažuje lodní doprava. Lodní doprava má dokonce převis pracovních míst, takže dopravní společnosti musí najímat pracovní sílu i z pevninského Finska a Švédska. V domácí produkci převažuje samozřejmě rybolov a potravinářský průmysl. Rovněž se zde však vyrábí plasty a elektronické komponenty. Nezaměstnanost je na ostrovech tradičně velmi nízká a pohybuje se kolem 2 %.

Trocha čísel:

- Ålandy jsou rozděleny do 16 okresů, či regionů, které částečně odpovídají jednotlivým ostrovům. Nejvíce osídlený je ostrov Jomala, na němž se nachází i hlavní město Mariehamn. Celkem zde žije cca 14 000 Ålanďanů, naopak na ostrůvku Sottunga, který je zároveň samostatným regionem, žije asi 120 stálých obyvatel.
- Průměrný věk dožití je na Ålandech poměrně vysoký (ani se nedivím...): u mužů 78, u žen 83.
- Ålanďané také zřejmě patří mezi jednen z mála evropských národů (je to národ?), který nevymírá. Pravidelně se zde rodí více dětí než je zemřelých.
- Stejně jako na pevninském Finsku i Ålanďané trpí kardiovaskulárními chorobami, které jsou také nejčastější příčinou úmrtí (téměř 50%). Jde zřejmě opravdu o zemi zaslíbenou, neboť následkem nehody nebo násilí zde v roce 2005 zemřelo jen 14 lidí, sebevraždu spáchali čtyři.
- Průměrný plat se na ostrovech pohybuje kolem 2 800 eur, je tedy trochu vyšší než v celém Finsku (cca 2 400 eur). (údaje z roku 2006)
- Volební účast bývá poměrně vysoká, kolem 65%. V posledních volbách v roce 2007 vyhrála liberální strana (32%), která tak spolu s centristy (24%) zasedá ve vládě.

Kudy na Ålandy?

Cest, jak se na Ålandy dostat, je poměrně mnoho. Záleží na Vašich finančních možnostech a tak trochu i na startovní pozici :) Takže si to rozeberme:
Situace 1: Jsem ve Finsku a jsem švorc. Nezoufejte, to v tomto případě vůbec nevadí. Na Ålandy se totiž můžete dostat zcela zdarma. Má to jen jednu podmínku - nesmíte být motorizováni (můžete mít však kolo). Na loď můžete nastoupit v přístavu Osnäs, který se nachází na tzv. turkuském souostroví. Dostanete se sem autobusem z Turku, cesta trvá cca dvě hodiny. Pozor, na cestě do přístavu musíte překonat ještě jeden trajekt (Vartsala-Kivimaa), který v létě jezdí každých 20-30 minut. Existuje autobus, který vás z Turku pohodlně dopraví až na loď v přístavu Osnäs, provozuje ho společnost Vainion liikenne, v létě 2008 jezdil z Turku dvakrát denně - v 8:35 a v 11:00. Ceny viz webová stránka. Pokud jste již bezpečně na lodi z Osnäs, za půl hodinky vystoupíte na ålandském ostrově jménem Brändö.
Druhá možnost, jak se dostat zdarma na Älandy je opět z turkuského souostroví, tentokrát z jehi jižní části. Mezi přístavem Galtby a ålandským ostrovem Kökar jezdí trajekt, problém je však dostat se do Galtby :) Nachází se hluboko v turkuském souostroví, cca 80 km od Turku. Pokud jedete autem, pak je to samozřejmě jednoduché, potom však zase nebudou zdarma trajekty. Možná pro zdatné cyklisty je to vhodná trasa (a určitě krásná). Cestou do Galtby musíte překonat ještě další dva minitrajekty (Parainen-Nauvo a Nauvo Korppoo).
Situace 2: Jsem ve Finsku a něco málo mám našetřeno. Tak to vám gratuluju! Vy se na Ålandy dostanete sice možná trochu méně romantickou cestou, za to značně pohodlněji. Můžete vyjet z Helsinek nebo z Turku a to loděmi společností VikingLine nebo SiljaLine . Z Helsinek cesta trvá cca 10 hodin, z Turku to v noci trvá 4 hodiny, přes den 5. Cena cesty záleží na mnoha okolnostech - zda chcete kajutu, zda můžete uplatnit nějakou slevu, zda jedete v sezóně či mimo sezónu či zda jedete v týdnu či o víkendu. Zkontrolujte proto raději stránky obou společností, obecně však platí, že SiljaLine je považována za luxusnější a je tedy o něco málo dražší. Nejlevněji se na Ålandy dostanete z Turku mimo sezónu a v týdnu za 7 eur. Pozor, v létě je nutné si cestu rezervovat několik dní až týdnů předem, cesty mezi Švédskem a Finskem jsou extrémně oblíbené!
Situace 3: Jsem ve Finsku a topím se v penězích. To bych taky někdy chtěla zažít... No dobře, tak vy to máte opravdu jednoduché. Na Ålandy se dostanete rychle a pohodlně i letadlem. Z Helsinek léta do Mariehamnu několikrát za den společnost Air Åland . Let trvá pouhých 50 minut.
Situace 4: Jedu ze Švédska, nemám moc peněz ani auto. Tak na vás opět zbývají lodě. Tentokrát už však varianta "zdarma" neexistuje. Pokud jste ve Stockholmu a bez auta či motorky, nejjednodušší variantou je opět loď společnosti VikingLine nebo SiljaLine . Výhoda společnosti VikingLine je ta, že je jednak levnější a jednak má terminál v centru města. Za terminálem společnosti SiljaLine musíte poměrně daleko na okraj Stockholmu. Cesta ze Stockholmu trvá cca sedm hodin, ale je nádherná, protože loď se relativně dlouho proplétá tzv. stockholmským souostrovím (někdy máte pocit, že loď minula ostrůvek o dva tři metry, zřejmě se však jedná o optický klam :). Ceny jsou opět velmi rozdílné, viz situace 2. Nejlevnější lístek seženete za 11 eur.
Situace 5: Jedu ze Švédska, kam jsem přijel autem nebo na motorce (takže peněz taky moc nemám :) Pro vás platí stejná varianta jako pro nemotorizované, máte však ještě jednu možnost - popojet asi 120 km severně od Stockholmu do městečka Grisslehamn. Odtamtud jezdí lodě společnosti Eckerö Line, které vás sice nedovezou do hlavního města, Mariehamnu, nýbrž na nejzápadnější ålandský ostrov Eckerö, za to je cesta mnohem kratší (3 hodiny). Lístek stojí od 6 do 11 eur v závislosti na sezóně a denní době, lístek za auto opět od 6 do 11 a lístek za motorku od 3 do 5,50 eur.
Situace 6: Jsem ve Švédsku a na výdajích mi nezáleží. Další šťastlivec :) Tak vy máte opět k dispozici letadlo. Společnost Air Åland létá i ze Stockholmu. Na palubě se však moc neohřejete, za půl hodinky jste v Mariehamnu.
Situace 7: Mám jachtu a plavím se někde po Baltském moři. Tak to je asi úplně nejlepší varianta :) Na vás čeká 20 hostovských přístavů, které jsou - jak je ve Skandinávii dobrým zvykem - perfektně vybavené. Cena za noc se pohybuje kolem 15-20 euro. Detaily získáte zde.

Tak jsme konečně na Ålandech! Turisty bez auta či motorky upozorňuji, že stejně jako veškeré trajekty i autobusy jsou na ostrovech zdarma! A nyní o jednotlivých ostrovech či částech ostrovů - dozvíte se něco o tom, jak se na jednotlivá místa dostat, kde přespat, kam se určitě podívat a úplně na konci jsou apendixy s tipy pro milovníky středověkých kostelů, milovníky severského designu, kulturní nadšence, kavárenské povaleče a vodáky/cyklisty/rybáře. Co se týče ubytování, tipy jsou zaměřeny spíše na ty, kteří jsou zvyklí přespávat po kempech případně levných ubytovnách či hostelech. Patřím mezi ně, takže bohužel nemohu sloužit v hodnocení hotelů, které na ostrovech samozřejmě taky jsou :) Vše o hotelech na Ålandech se můžete dozvědět zde. Ubytovat se také můžete v menších chatkách (tzv. overnight cabins) nebo v B&B. Informace na stejném místě.

My jsme přijeli na motorce ze švédského přístavu Grisslehamn a přistáli pozdě v noci v městečku Storby na ostrově Eckerö.

Takže vítejte na Eckerö!

Eckerö

Eckerö je nejzápadnější region Åland. Pokud jako my přijedete do města Storby v noci a zoufale sháníte ubytování, první, na co narazíte, je kemp Käringsunds, který má sice otevřeno jen do šesti, nicméně marketingově vzdělaná paní recepční otevírá vždy na půl hodinu po připlutí lodi a to i v noci. Kemp Käringsunds však nepatří mezi nejlevnější, je u něj i jakési kongresové centrum s golfovým hřištěm a také těží z výhodné polohy, takže za stan zaplatíte 12 eur a za chatku pro dva 45 eur. My jsme se skřípáním zubů zaplatili za chatku, protože jsme se potřebovali pořádně vyspat po náročné cestě a zregenerovat naše sedací orgány. I při takové ceně však musíte zaplatit euro za sprchu. Nejdřív nás to poněkud pohoršovalo, ale později jsme zjistili, že je to zcela běžná ålandská praxe, takže si připravte zásobu jednoeurových mincí. Hází se do automatů přímo ve sprše a podle šetřivosti majitele vám horká voda poteče 2-4 minuty. My jsme se v kempu Käringsunds příliš nezdrželi, hned ráno jsme jej opustili, ale údajně zde máte k dispozici kuchyňku, hřiště s trampolínou, volejbalové hřiště a vlastní pláž (kemp se nachází u moře), na níž se několikrát do týdně pořádá rybářská party (prý vypouštějí do vody 100 pstruhů, které si pak můžete chytit...trochu úchylárna, co? :) U kempu je i tex-mex restaurace. V létě si pak v kongresovém centru můžete objednat cestu na maják Märket z roku 1885, cena je mi bohužel neznámá.
My jsme se však ráno sbalili a popojeli 15 km do zapadlého kempu Notviken. Ten působí poněkud ošuntěleji, ale o to sympatičtěji, je na samotě u lesa, ale opět na břehu moře. Je také výrazně levnější, takže za chatku zaplatíte jen 30 eur. K dispozici je sprcha za euro, vybavená kuchyňka a minigolf. Připlatit si můžete za saunu na břehu moře.
Tip! Pokud se ubytujete v kempu Notviken, doporučuji vydat se na procházku po lesní cestě směrem z kempu. Cca po 15 minutové chůzi lesem (nenechte se odradit a jděte klidně po vyšlapaných cestičkách, i když se zdá, že nikam nevedou) dojdete na nádherné mořské pobřeží, kde při troše štěstí nebude ani noha. Klasické pláže nečekejte, za to se můžete opalovat na obrovských, vodou ohlazených, kamenech. Voda je sice studená, ale pro otužilce je to ideální koupání bez turistů. Můžete dojít až na konec útesu, kde se pokocháte pohledem na nekonečné moře :)
Na Eckerö jsou ještě dva kempy, které jsme ovšem nenavštívili. Úplně na severu ostrova je kemp Udden, na jihu pak kemp Degens s údajně nádhernými plážemi. Pokud jste v nich byl někdo ubytován a chcete se podělit o zážitky, sem s nimi.
A co se dá v Eckerö vidět? Doporučuji návštěvu staré rybářské vesnice kousek od městečka Storby, u níž leží Muzeum lovu a rybolovu . Pokud jste jako my milovníci muzeí, můžete si zakoupit tzv. muzejní kartu, která v roce 2008 stála 9 eur a která nám zaručila vstup do čtyř muzeí dle našeho výběru včetně hradu Kastelholm (viz dále). Bez karty je vstup 4,20 pro dospělé a 1,70 pro děti. Muzeum lovu a rybolovu je uděláno klasicky podle skandinávské tradice, takže žádné vitríny, žádní kustodi, můžete si vše pěkně prolézt, vyzkoušet, osahat. Muzeum se bude určitě líbit dětem, nejen kvůli vycpanému losu :) My jsme v muzeu objevili raritku - podomácky vyrobený sněžný skútr s československým motorem Jawa 350 :) Pro děti je v muzeu možnost si vyzkoušet rýžování perel na pláži před muzeem. Hned vedle muzea je dětské safari , kde se vaše ratolesti mohou seznámit s typickými obyvateli Åland, jako je například pštros Emu...
Vzhledem k tomu, že ostrovem Eckerö probíhala veledůležitá poštovní trasa mezi Švédskem a Ruskem (v době, kdy bylo Finsko ruským velkoknížectvím), nechal ruský car postavit v roce 1828 na nejzápadnějším místě ostrovů poštovnu . Tu naleznete opět kousek od městečka Storby, dnes však neslouží jako poštovna, nýbrž jako muzeum a zároveň jako výstavně-prodejní prostory pro finský a ålandský design (běžte alespoň na čumendu, stojí to za to). Zajímavé je, že poštovnu navrhl stejný architekt, který má na svědomí historické centrum Helsinek - C.L. Engel. V objektu poštovny také narazíte na příjemně vypadající kavárnu Café Lugn & Ro . Kousek od poštovny se na útesu na pobřeží nalézá památník pro ålandské oběti 2. světové války.
Na ostrově Eckerö je i jeden z 13 ålandských středověkých kostelů. Jejich architektura je velmi specifická, jsou z kamene, ale interiér bývá z barveného dřeva. V každém kostele visí model lodi - jde o dar vděčných námořníků, kteří děkují Bohu za to, že přežili náročnou plavbu. Všechny kostely jsou samozřejmě lutheránské. V Eckerö můžete navštívit kostel Sv. Larse v Kyrkoby.

Z ostrova Eckerö se po hlavní ålandské silnici č. 1 dostaneme do regionu Hammarland.

Hammarland

Hammarland je údajně rájem cyklistů, mimo jiné i proto, že ze severního cípu ostrova - Skarpnåtö - jezdí cyklotrajekt na další část Åland, Getu. Je to značná pomoc, protože pokud byste jeli na Getu po souši, ujedete několik desítek kilometrů. My jsme na cyklotrajekt nemířili, protože s motorkou bychom se na něj ani nedostali, nicméně jeli jsme se na Skarpnåtö podívat, protože tam je muzeum farmářství - prý nejlépe zachovaný statek z 18. století na Ålandech. Muzeum bylo zavřené (bylo již po sezóně) a zvenku vypadalo jako každá jiná farma na ostrovech, takže jsme odjížděli poněkud zklamáni. V sezóně prý zde můžete dokonce navštívit trh s rukodělnými výrobky, za nás (na konci srpna) tam chcípnul pes :) To je ostatně také malá nevýhoda Åland, sezóna končí 15. srpna a po jejím konci už se na mnoha místech připravují na nadcházející podzim a turisti je již nezajímají. Výhodou samozřejmě je, že ubytování je levnější. I cyklotrajekt jezdí jen do 15. srpna a to dvakrát denně. Tento trajekt je výjimečně zpoplatněn a cena je 9 euro za kolo, 4 za cyklovozík, rodiny mají slevu. Ze Skarpnåtö také můžete absolvovat výlet na maják Sälskär (čti selšér). Po tom jsem já osobně velmi toužila, ale opět jsme přijeli pozdě, loď jezdí jen do 13. srpna a jen jednou týdně - ve středu odpoledne. Cena 25 eur dospělý, 15 eur dítě.
V Hammerlandu prý ještě stojí za to navštívit hasičské muzeum, speciálně mezi dětmi je údajně velmi oblíbené (mohou si prolézt a vyzkoušet různá hasičská auta). U hasičského muzea je i kavárna Klara's café, prý malebná.
V Hammarlandu můžete absolvovat i naučnou stezku, která vás dovede až na vrcholek kopce Sålis batteriberg s výhledem na záliv i na ruiny s památkami na ruské vojáky z 19. století.
V Hammarlandu jsme nepřespávali, ale je tu jeden kemp - Kattnäs. Nemůžu vám však o něm říci lautr nic :)
A opět jeden středověký kostel - sv. Catherina ve vesnici Kattby.

S regionem Hammarland sousedí region Finström.

Finström

Finström je v samém srdci ostrovů, takže je odtamtud všude blízko. Hlavním městem regionu je městečko Godby, v jehož blízkosti leží jednoznačná jednička v rukojeti kavárenského povaleče - kavárna Uffe på Berget. Tohle místo musí prostě navštívit i ti, kteří nepijí kávu. Kavárna je totiž na kopci (to ostatně napovídá i její název), ze kterého je překrásný výhled do kraje a na moře. V létě má kavárna předzahrádku na skále, ale i za horšího počasí se můžete kochat výhledem, neboť kavárna je kompletně prosklená. Součástí kavárny je i vyhlídková věž, nicméně je zpoplatněná i pro hosty (tuším, že třemi eury). Přímo pod kavárnou vede silniční tunel, který je nejstarší v celém Finsku (rok 1951). Kavárnu naleznete přímo na silnici č. 2 směrem na východ ostrovů kousek za městem Godby.
Nedaleko odtud je i 22 metrů vysoký most Färjsundsbron, ze kterého se skáče bungee jumping. Viděla jsem však i videa, na kterých se z mostu skáče jen tak :)
V regionu Finström se nachází i ålandská vinice Tjudö Vingård , kterou si můžete prohlédnout i s příslušnými ochutnávkami. Je to však poněkud zvláštní vinice, neboť alkohol se tu vyrábí z třešní a jablek, jejich specialitou je Ålvados :) Tahle atrakce nás bohužel úplně minula, takže její návštěva nás čeká příště.
V regionu Finström se nenachází žádný kemp, za to můžete navštívit další středověký kostel sv. Michaela.

Po silnici č. 4 směrem na sever dojedete z Finströmu do regionu Geta (pokud jste nepřipluli cyklolodí z Hammarlandu).

Geta

Geta je vhodnou destinací pro rodiny s dětmi, neboť se zde můžete pustit po dobrodružné stezce po stopách trollů. Stezka je kratší variantou okružní procházky pro dospělé, která začíná u restaurace a kavárny Soltuna, na vrcholku Getabergen, na níž je také (v blízkosti restaurace) rozhledna. U restaurace Soltuna je možné i ubytování - v bungalovech pro čtyři, cena 35-40 euro za noc a chatku. Stezka trollů pro děti je cca kilometr dlouhá, dospělý ujde kolem pěti kilometrů a mimo jiné uvidí getské jeskyně.
V Getě si na své přijde kavárenský povaleč, neboť kromě Soltuny může navštívit i biokavárnu Pettas, která se nachází v budově bývalé základní školy a je pojmenována po oblíbené paní učitelce :) Kromě posezení v zahradě můžete zakoupit i biochléb či navštívit malou prodejničku rukodělných výrobků.
Pokud se chcete vykoupat v moři, průvodci doporučují dvě krásné pláže - Knutnäs a Hällö. Na Knutnäs najdete směrovky, když dorazíte do vesnice Geta by, na Hällö dojedete, pokud se dáte po hlavní getské silnici č. 4 a pojedete co nejvíce na západ.
I na Getě se nachází jeden z ålandských unikátních kostelů, tentokrát sv. Jiřího. Kostel je z 16. století a vedle stojí i samostatná zvonice ze století 17.
A pro milovníky muzeí - moc pěkně vypadá rybářské a lodivodské muzeum , které se nachází v Dånö na severu Gety. Cestou sem můžete navštívit rybárnu Bergmans Fisk & Rökeri a zakoupit zde něco dobrého k snědku.


Pokud se dáte z Gety směrem na jih a projedete Finnströmem, dorazíte do regionu Jomala.

Jomala

V Jomale se nachází i hlavní město ostrovů Mariehamn, ale o tom až za chvíli. V Jomale můžete navštívit několik turistických stezek - ať jsou již zaměřeny na přírodu, jako například poloostrůvek Ramsholmen, nebo na historii jako Kungsö. Zde se můžete seznámit se zbytky ruského opevnění z 19. století. Do Kungsö se dostanete po silnici č. 5 z Mariehamnu na západ, Ramsholmen je po cestě.
I v Jomale můžete navštívit středověký kostel, tentokrát nejstarší na Ålandech (postaven 1260-1280) a zasvěcený sv. Olavimu. Na začátku července se z kostela vypravuje tradiční svatební procesí ve stylu 19. století, jde sice o tradiční kostýmové divadlo, ale někdy prý může být oddávaný pár skutečný :) Blízko kostela stojí kulturní a umělecké muzeum Önningeby. Starobylý dům, v němž muzeum sídlí, fungovalo na přelomu 19. a 20. století jako umělecká "kolonie", kam se sjížděli umělci z Finska i Švédska.
Děti zřejmě ocení ovčí farmu Fårgården, kde se mohou pokochat a pomazlit nejen s ovečkami, ale i se slepicemi, koňmi, králíky, kachnami, čuníky a samozřejmě s ovčáckými psy. Kavárenský povaleč ocení malou kavárničku, milovníci rukodělných výrobků mohou nakoupit artefakty z kůže a vlny.
Pokud jste motorizováni, určitě doporučujeme projet hlavním městem a vydat se na malé poloostrovy na jih od Mariehamnu (oficiálně nepatří k regionu Jomala, nýbrž k regionu Lemland - viz dále). Především srdce motorkářů zaplesá při pohledu na malebné červené silničky, které se vinou z ostrova na ostrov. Můžete dojet až do Nåto, kde si milovníci přírody opět mohou projít botanickou stezku. Na jih se z ostatně z Mannerheimu nemusí vydávat jen motorizovaní - pro cyklisty je připravena trasa dlouhá 28 km z hlavního města až na jižní cíp Jomaly jménem Järsö (opět s naučnou stezkou).

Takže teď zase zpět do hlavního (a v podstatě jediného) města ostrovů - Mariehamnu.

Mariehamn

Mariehamn je sice příjemné městečko, ale žádné lukulské hody pro své oči nečekejte. Finsko obecně má poněkud problém s nedostatkem měst, z nichž by na vás dýchla historie, a Mariehamn není výjimkou. (Neříkejte to na mě Finům, oni to strašně neradi slyší a asi by se do mě - pravda asi trochu civilizovaněji než házením kamenů - pustili. Zvlášť kdybyste jim na mě ještě prozradili, že jsem byla unešená ze Stockholmu...tedy ne že by mne odtamtud někdo unesl, zkrátka jsem po půl roce v Karélii byla nadšená z toho, že jsem zase ve městě, kde ve středověku uměli stavět z kamene :) Mariehamn má však jiné přednosti než historické jádro, například leží u moře, což srdce středoevropana zvláštním způsobem potěší. Stejně jako do Helsinek nebo Oulu, i do Mariehamnu přifoukává vítr od moře zvláštní atmosféru. V Mariehamnu bydlí většina obyvatel ostrovů (cca 11 000), takže je logicky správním i kulturním centrem země. Město bylo založeno v roce 1861 za vlády cara Alexandra II. a bylo pojmenováno podle jeho ženy, carevny Marie Alexandrovny.
Centrum (tedy to, co by se dalo nazývat centrem) je miniaturní, v podstatě jej tvoří jedna jediná nákupní třída. S přizavřením oka bychom do centra mohli zařadit ještě lipovou alej, která se nalézá kolmo na hlavní třídu a kolem níž stojí některé historické budovy (samozřejmě ze dřeva), včetně kostela. Mariehamn je ostatně přezdíván „městem tisíce lip" (asi pandán k finským jezerům ;) Než bloudění centrem se mi jeví poněkud zajímavější procházka podél východního pobřeží od parlamentu až k tzv. námořnické čtvrti (viz dále). Mariehamn se nachází na úzkém a dlouhém cancourovitém poloostrově, takže napříč od jednoho mořského břehu k druhému (tedy z východního do západního přístavu) přejdete za deset minut (je to cca 1,5 km). Nejhezčí je cesta právě onou lipovou alejí, tedy tzv. Severní Esplanadou. Zůstaňme však na chvíli v centru. Na hlavní třídě můžete navštívit maximálně restaurace nebo obchody (což ovšem není na škodu, speciálně ty s ålandským designem), když však zahnete do jedné z postranních uliček jménem Ekonomiegatan, určitě vám padne do oka klasický ålandský červený dům. V jeho útrobách se skrývá malebná kavárna Bagarstugan Café & Vin, kterou si v žádném případě nenechte ujít. Je zařízena v retro stylu 19. století, ale velmi vkusně a posezení je opravdu příjemné. V centru se nachází i knihovna - ne že bych někoho podezřívala, že zatouží na dovolené po švédskojazyčné literatuře, ale v knihovně je k dispozici zdarma internet (časově omezen - pokud si správně vzpomínám, tak na 15 minut).
Na opačné straně nákupní třídy než knihovna je budova muzea Åland a budova parlamentu. My jsme muzeum nejdříve trochu hledali, protože je utopené za areálem radnice (do níž jsme dokonce omylem vstoupili, nikdo nás samozřejmě nevyhazoval ani nekontroloval). Mně osobně se ålandské muzeum příliš nelíbilo, přišlo mi příliš chaoticky uspořádané, bez ladu a skladu a logické koncepce, ale je to jen můj subjektivní názor a třeba jsem onu koncepci jen nenašla :)
Z muzea si jděte prohlédnout budovu parlamentu, která je hned vedle. V sezóně (tedy v červnu, červenci a v srpnu) se zde každý pátek v 10:00 konají zdarma prohlídky.
Pokud se vydáte lipovou alejí směrem k západnímu přístavu, budete procházet kolem mariehamnského kostela sv. Jiří. Tentokrát žádný středověk, ale 20. léta 20. století. Na Esplanádě, stejně jako o ulici dál - v Södergatan - si můžete prohlédnout domy postavené architektkou a stavební inženýrkou Hildou Hongell. Město je na ni velmi pyšné, protože prý byla první stavební inženýrkou (tedy ženou) v západním světě. Žila a ålandské vily navrhovala na přelomu 19. a 20. století.
Kousek od západního přístavu (tedy od toho, kam jste nejspíš připluli, pokud jste připluli) stojí jedna z největších mariehamnských atrakcí - muzeum-loď Pommern. Jde o čtyřstěžňovou plachetnici - prý jedinou svého druhu na světě v kompletně zachovalém stavu. Byla vyrobena v roce 1903 ve Skotsku a o dvacet let později ji koupil slavný ålandský loďař Gustaf Erikson, který v té době vlastnil největší flotilu plachetnic na světě. Od roku 1957 slouží loď jako muzeum. Samozřejmě že pro nás suchozemce je to výborná atrakce, my jsme na lodi strávili snad dvě hodiny. Muzeum je koncipováno klasicky skandinávsky - vše si můžete prolézt, na všechno šáhnout, všechno vyzkoušet a nikdo vám nestojí za zadkem, aby kontroloval, co si odtamtud odnesete v kapse... Na lodi jsou klasické námořnické kajuty, kuchyně, sklady potravin, strojovny, ale i kapitánská kajuta se salónkem a jídelnou. V podpalubí se můžete seznámit s historií lodě a loďařství vůbec a dokonce se tam pouští i krátký film. Zkrátka stojí to za návštěvu.
U lodi Pommern je hned další muzeum - námořnické muzem, tak ho zkuste. My jsme už byli přemuzeováni.
Další atrakcí, kterou se Mariehamn pyšní, je tzv. námořnická čtvrť. Ta se nachází pro změnu na východním pobřeží, asi deset minut chůze od centra. Námořnická čtvrť má dvě funkce: tou hlavní je výroba a údržba lodí. Tady se můžete zcela zblízka podívat, jak takové loďařství vypadá a co to obnáší. Není to jen atrakce pro turisty, lodě se tu opravdu vyrábějí, ostatně tři z nich jsou ukotveny v přístavu přímo u námořnické čtvrti. A druhá funkce je samozřejmě turistická: v areálu se nachází muzeum, které popisuje historii výroby lodí. Jeho návštěvu však doporučuji jen odborníkům a nadšencům, kteří navíc umí švédsky, protože v jiném jazyce popisky nenajdete. Kromě muzea jsou tu pro turisty občerstvovny a obchody s ålandským designem (ceny jsou závratné, ale jděte se alespoň podívat, je to opravdu krása). Mimochodem další skvělý obchod s designem je u již zmíněné lipové aleje, v ulici Stora gatan, jménem Fäktargubben.
Jste-li námořnicky zaměření, můžete se z Mariehamnu vydat na dobrodružný výlet na ostrov Kobba Klintar, kde se nachází stará lodivodská stanice, jejíž součástí je i speciální kavárna. Kavárna podává vlastní drink Kobba Libre (ostrovu se také přezdívá ålandská Socha svobody) i pivo z místního pivovaru Ålandsölet. Na Kobba Klintar jezdí loď dvakrát denně (v 10:00 a 14:00) z přístavu Fiskhamnen (kousek od západního přístavu), cesta stojí 15 euro.
Tak a ještě kde se levně ubytovat - v Mariehamnu je kousek od centra kemp Gröna Udden. Kemp je to poměrně pěkný, na pěkném místě (přímo u moře, k dispozici je písečná pláž s molem), ale taky pěkně drahý. Chatka stojí dvojnásobek toho co jinde (70-90 euro) a stan pro dva vás vyjde na 21 euro. Ale zřejmě je to stále nejlevnější varianta ubytování v Mariehamnu. K dispozici je kuchyň, ale pozor zcela nevybavená.
Tip! Pokud budete bydlet v kempu, vydejte se na malou procházku. Přejděte silnici u kempu, popojděte pár desítek metrů směrem k centru a následujte nenápadnou vyšlapanou cestičku do lesa. Chvilku budete šplhat do poměrně strmého kopce, ale za chvíli se vyloupnete u starého větrného mlýna na kopci s nádherným výhledem na město.

Vydáme-li se z hlavního města zpět na sever, projedeme Finströmem a nedáme se na sever do Gety, ale na východ, dojedeme do regionu jménem Saltvik.

Saltvik

Saltvik je rájem pro milovníky archeologie, my ostatní to však příliš neoceníme :) Ålandské průvodce doporučují zejména dvě archeologická naleziště - Borgbodu a Långbergsödu . My jsme po dlouhém bloudění (pro pěší a cyklisty důrazně nedoporučuji) našli první zmíněné, ale kromě pár zarostlých šutrů jsme tam - slovy klasika - zas nic tak extrovního neviděli :) Navíc popisky jsou pouze ve švédštině a finštině, takže s turistickým ruchem se tu asi moc nepočítá :) Pokud přijedete v sezóně, můžete navštívit i Idinu chatu, zakonzervovanou chatu z 20. let 20. století s autentickým interiérem, hned u parkoviště. Možná druhé naleziště, které údajně skrývá zbytky vesnice z doby kamenné, bude trochu lepší. Vzhledem k tomu, že místo je doporučeno i pro rodiče s dětmi (můžou si prolézt pravěké chatrče i vyzkoušet primitivní dřevěné loďky), určitě bude o pár tříd zábavnější. Další místo prodchnuté historií je ruská pevnost na ostrově Boxö. Na ostrov se údajně dostanete po starém ruském mostě (nezkoušeli jsme :) a měli byste najít ruiny vojenského opevnění. Severně od pevnosti je i největší ålandská jeskyně, tzv. loupežníkovo hnízdo (Röverkulan).
Obyvatelé Saltviku jsou hrdí na své severní souostroví, které skrývá i několik tradičních rybářských vesnic a pláží. Pro milovníky přírody a ptáků se doporučuje návštěva rezervace Länsmansgrund, která se nachází na břehu mořského zálivu. V zálivu je i chatka s dvěma postelemi, které může (pokud je volno :) použít kdokoliv. Na severní souostroví je prý nejkrásnější výhled z druhé největší ostrovní hory Kasberget.
V Saltviku, ve vesnici Kvarnbo se jednou ročně - v červenci - koná největší finský vikingský trh.
A ještě jedna - mimořádně snobská - odbočka :) Ze Saltviku pochází veleznámý (alespoň ve Finsku a ve Švédsku) šéfkuchař Michael Björklund (vyhrál soutěž o nejlepšího kuchaře v obou zemích) a má zde také svou restauraci jménem Lillgårds. Podnik je natolik speciální, že vyžaduje rezervaci minimálně týden předem (Mobile phone, Michael: +358-(0)457-57 48 118, E-mail: michael.bjorklund@aland.net).

Další procházku po historii vám poskytne i region západně od Saltviku - Sund.

Sund

Hlavními historickými atrakcemi je na Sundu středověký hrad Kastelholm a zbytky ruské pevnosti Bomarsund . Kastelholm je jeden z pouhých čtyř finských středověkých hradů (další jsou v pevninském Finsku ve městech Savonlinna, Hämeenlinna a Turku) a byl kontinuálně stavěn, dostavován a přestavován od 14. do 17.století. Jméno Kastelholm je poprvé zmíněno v roce 1388 v dokumentech královny Margarety. Vrcholné období hrad prožíval v 15. a 16. století, ačkoliv byl předmětem mnoha šlechtických konfliktů i terčem dánských pirátů. Na hradě krátký čas pobýval i švédský král Gustav Vasa a jeho syn Jan III. na Kastelholmu věznil v roce 1571 svého bratra Erika XIV. Od poloviny 18. století je hrad neobydlen a stala se z něj poměrně dobře zachovalá ruina. Dnes si můžete hrad sami projít - pěkně vytvořená trasa vás provede celým hradem, kde se dozvíte vše o jeho historii, ale i o dobových zvycích, předmětech, pracovních postupech, nebo si můžete třeba vyzkoušet středověké pokrývky hlavy :) V červenci se tu můžete stát svědky dnů Gustava Vasy s historickým trhem, divadlem, turnajem i lovem čarodějnic :) Na závěr shlédnete korunovaci krále. Vstupné do hradu činí 5 euro pro dospělé, 3,50 euro pro děti, důchodce a studenty.
Z hradu se zajděte podívat hned vedle - do kastelholmského vězení - tzv. Bílého medvěda (Vita Björn). Bylo postaveno v průběhu 17. století a svému účelu sloužilo až do roku 1975! V Bílém medvědovi až do své smrti pobýval i poslední ålandský odsouzenec k smrti (1822). Vstupné 2, resp. 1 euro.
A do třetice všeho dobrého - když už budete na Kastelholmu, běžte si podívat i do skanzenu Jana Karlsgårdena. Projdete se farmářskými staveními z 19. století a prohlédnout si můžete i typické ålandské větrné mlýny. Součástí skanzenu je i kavárna , v níž můžete mimo jiné ochutnat domácí ålandské palačinky.
Pokud popojedete po hlavní silnici až na úplný východ ostrova, dojedete k zbytkům pevnosti Bomarsund. Bomarsund byl plánován v typicky ruském balšoje stylu - mělo jít o půlkruhovou obrannou stavbu, která by pojala 4 500 lidí. V útrobách hlavní pevnosti byly kostely, obchody, pekárny, vězení, soběstačné studny s pitnou vodou a další vymoženosti, zkrátka takové malé městečko. Byla to samozřejmě největší stavba, kterou kdy Ålandy viděly - 246 místností o ploše 18 000 m2, ubytování pro 2 500 lidí a 115 děl. Celý Bomarsund postupně vznikal celých 45 let, ale jeho předimenzovanost se mu nakonec stala osudnou. Když pevnost v roce 1854 napadala britská a francouzská vojska (v rámci Krymské války), bylo dostavěno jen 25% z původních plánů. Po krátké přestřelce byl Bomarsund dobyt a za pár týdnů z něj zbyly jen ruiny, které si nyní můžete prohlédnout. Po zničení Bomarsundu a jeho slávy bylo Rusko nuceno podepsat dohodu o demilitarizaci Åland, takže od roku 1856 jsou ostrovy bez vojenské přítomnosti. Bomarsund neobývali jen ruští vojáci, jako ve správném "městě" zde bydleli i obchodníci a řemeslníci se svými rodinami. Obyvatelé Bomarsundu sem přišli z celého Ruska, takže tu byla zastoupena i všechna možná náboženství. Pokud se vydáte na bomarsundskou naučnou stezku (kterou vysoce doporučuji) dojdete brzy k ovčí ohradě uprostřed lesa. Nebojte se vejít dovnitř, ovečky vám kromě hlasitého bekání nic neudělají, jen za sebou nezapomeňte zavřít vrátka! Pokud ohradou projdete na její druhý konec, dostanete se k prvnímu z bomarsundských hřbitovů. Jde o místo téměř magické, protože vedle sebe tu uprostřed hustého lesa odděleni jen kamennou zídkou odpočívají bomarsundští židé a muslimové... Pokud budete po stezce pokračovat dále, dojdete pro změnu na hřbitov protestantský a ortodoxní, s několika velmi dobře zachovanými náhrobky.
Kousek od ruin pevnosti, nad mostem, je muzeum Bomarsundu, které se nachází v bývalé radiostanici. Můžete si zde prohlédnout model pevnosti, dobové uniformy i běžné oblečení. Je tu k shlédnutí i krátký film o historii pevnosti. Vstupné dobrovolné.
Jestliže přijedete na Ålandy v červenci, možná budete mít štěstí na tradiční bomarsundský ruský trh, který se koná přímo v ruinách pevnosti. Vše samozřejmě probíhá v dobových kulisách, můžete zde zakoupit spoustu rukodělných výrobků a samozřejmě se i občerstvit. Trh se prezentuje jako ekologický, takže každý návštěvník u vstupu obdrží cínový pohárek, do kterého si může kupovat nápoje. Součástí trhu jsou i hudební, divadelní a jiná představení.

Protože projít celý Bomarsund a jeho okolí není žádná legrace, můžete se hned "na místě činu" ubytovat. Přímo s pevností sousedí kemp Putte's i s hostovským přístavem. Opět jsou vám k dispozici i malé chatky s palandami za 29 euro (cena za celou chatku). V kempu je i restaurace, kde si můžete dát místní specialitu - domácí palačinky. Vařit se dá v poměrně velké kuchyni, ale pozor, je zcela nevybavená, takže starý dobrý ešus s sebou :) Tip! Pokud bydlíte v kempu Putte's, určitě nevynechejte příležitost pronajmout si za 7 euro místní saunu. Budete ji mít zcela pro sebe a navíc se můžete běhat ochladit do moře (pravda musíte uběhnout cca 100 metrů, ale stojí to za to :) Pro ty, kdo sauně neholdují, doporučuji alespoň koupel v moři u hostovského přístavu, je to moc příjemné místo.

A poslední místo, kde na vás dýchne historie, je opět středověký kostel sv. Jana Křtitele. Je to největší ålandský kostel a vevnitř si můžete prohlédnout pětimetrový krucifix.

Tak a konečně se dostáváme na jednotlivé ostrovy, neboli ålandské souostroví. Ostrovy jsou rozděleny na tzv. severní a jižní trasu, podle toho, jak mezi nimi jezdí lodě. Jižní trasu tvoří ostrovy Lemland, Lumparland, Föglö, Sottunga a Kökar, severní trasu zase ostrovy Vårdö, Kumlinge a Brändö. Jak již bylo řečeno, pokud nejedete autem, lodě mezi jednotlivými ostrovy jsou zdarma. Na severní trase jezdí lodě v sezóně cca každou hodinu, ale pozor na víkendy a svátky, to je doprava výrazně omezena! Na jižní trase jezdí lodě méně často, v sezóně tak čtyřikrát až pětkrát denně. Kromě hlavních lodních tras jezdí mezi menšími ostrůvky i menší lodě, všechny jízdní řády naleznete zde. Na hlavních lodních trasách jezdí větší trajekty, na kterých se můžete i občerstvit, většinou mají na palubě malou restauraci. Menší trajekty takovou vymoženost logicky nemají (není na to místo :) Dejte si pozor, pokud jedete autem z pevninského Finska - cesta je výrazně dražší, pokud pojedete během jednoho dne z pevninského Finska až na ålandskou "pevninu" a nepřespíte na některém z "prostředních" přístavů (tedy pokud se rozhodnete dojet za jeden den do Mariehamnu). Je to penalizace pro ty, kteří se nechtějí zastavit na žádném z ostrovů a jen využívají lodní dopravy mezi nimi.

Takže my se vydáme nejprve po severní trase a první v cestě máme ostrov Vårdö.

Vårdö

Na tento ostrov se dá ještě vkročit suchou nohou po silnici č. 2 ze Sundu. Na Vårdö je opět několik muzeí - jděte se podívat do muzea ålandského školství nebo muzea lidové kultury v Lövö. Výhodou těchto i jiných minimuzeí, které vznikají spíše z čirého entuziazmu místních než z popudu nějaké oficiální instituce, je jednak to, že se často potkáte s mluvnými místňáky, a jednak to, že nezaplatíte za vstup nic nebo jen něco opravdu symbolického. Pokud už budete v Lövö, můžete se vydat na jednu z mnoha ålandských naučných stezek, tato je cca 4 km dlouhá a začíná i končí v kempu Sandösund. V tomto kempu jsme nebydleli, ale zvenku vypadá, že patří mezi ty luxusnější, ostatně odpovídají tomu i ceny (chatky od 38 do 50 euro). Kemp je evidentně dobře vybaven - můžete si zde půjčit kola i kanoe, večer se porachňat v plovoucí sauně a přes den se slunit na pláži. V kempu je i restaurace. Druhá možnost dostupného ubytování je hostel Bomans, který patří do mezinárodní unie hostelů (Hostelling international).
A do třetice ještě jedno muzeíčko - tentokrát jako venkovský obchod z konce 19. století. Zde je možné si prohlédnout dobové zboží a čeká vás tu i malé občerstvení.
No a jak jinak - krásný kamenný kostel z 16. století zasvěcený sv. Matouši se nachází kousek od hlavní silnice.

Z Vårdö se trajektem dostaneme za hodinku na další ostrov jménem Kumlinge.

Kumlinge

Můžete vystoupit i o něco dříve na ostrůvku Enklinge, kde trajekt také staví. Region Kumlinge se totiž skládá ze čtyř ostrovů - Kumlinge, Enklinge, Senglinge a Björkö. Na ten poslední se však lépe dostanete z dalšího ostrova jménem Lappo (viz dále). Na Senglinge lze zase dojet i z jižní trasy ostrovů (viz výše), tyto cesty však doporučuji jen v případě, že jste motorizováni. Menší ostrůvky jsou sice často malebné, ale po nějaké době začnou splývat a prochodit je stejně všechny nestihnete. Kumlinge je velmi malý region (na všech čtyřech ostrovech žije jen 370 obyvatel), takže kromě koupání tu toho není moc k vidění. Můžete však zajít do skanzenu Hermas, jehož budovy mají pocházet až ze 16. století!
I Kumlinge má svůj středověký kostel, tentokrát sv. Anny.
Na Kumlinge se nachází i jeden kemp - Ledholms. My jsme v něm nebyli a ani nemá webové stránky, v průvodci ålandským ubytováním má jen jednu hvězdičku a dvě chatky :) Takže spíše na vlastní nebezpečí :)

Z Kumlinge dále pokračuje lodní severní trasa na ostrov Lappo, který je součástí regionu Brändö.

Brändö

Na ostrově Lappo se nachází muzeum ålandského souostroví - prý obsahuje největší sbírku dřevěných sedláckých lodí v celém Baltském moři. Z ostrova Lappo vás již trajekt odveze na hlavní ostrov regionu - Brändö. Brändö je poněkud zvláštní ostrov - je to spíše sled desítek malých ostrůvků, které jsou roztaženy do několika kilometrů. Nejlepší zážitek z Brändö bude asi koupání, pláží má požehnaně. Na Brändö se také nachází kemp, kde se dají pronajmout i chatky. Součástí kempu je i malá restaurace, kde se můžete zastavit na jídlo cestou na sever k ostrovu Jurmo. Nabídnou vám typické ålandské menu - hamburger s hranolky :)
Ještě se zastavte u dřevěného kostela sv. Jakuba a hurá na Jurmo malým trajektem z přístavu Åva (stejný přístav, do kterého přijedete, pokud poplujete z pevninského Finska). Jurmo je malebný a svérázný ostrůvek, který jsme my (již po sezóně) našli téměř vylidněný. V sezóně se však můžete ubytovat ve staré škole, která funguje jako hostel a nabízí 16 postelí a společnou kuchyň. Když je hodně poprosíte, nechají vás rozbít si stan na zahradě (alespoň my jsme tam takové bláhovce v dešti zahlédli). Hlavní atrakcí ostrova jsou chlupaté krávy (Pražačka promluvila...), jinak také Skotský náhorní skot (oficiální český název). Chovají tam asi 20 kusů, a když budete mít štěstí, krávy, býci i telátka vám zapózují na foťák (my jsme je přemlouvali dost dlouho...).
Kromě chlupatých krav nevynechejte malý výšlap k rozhledně, která se nachází kousek za vesnicí (budou vás k ní směrovat ukazatele). Je z ní překrásný výhled na Jurmo i jiné ostrovy.

A jsme u konce severní trasy! Takže zpátky na "pevninu" a hurá na jih. Kousek od hlavního město se nachází ostrov Lemland.

Lemland

I na Lemland se ještě dostanete po svých, na kole nebo autem (tedy po silnici, nikoliv přes vodu). Hned u "vjezdu" na ostrov minete první atrakci - tzv. Lemströmský kanál z roku 1882. Prokopáním kanálu vznikla důležitá lodní obchodní cesta a dodnes se most, přes který přejíždíte/přecházíte, jednou za hodinu otevírá. V sezóně vás tu čeká kanálová party se starými loděmi, kajakovými exhibicemi apod.
Asi už jste pochopili, že Ålandy jsou rájem různých muzeí a skanzenů, připomínajících život v 19. a na počátku 20. století. I v Lamlandu můžete takové navštívit - Pellas zřejmě patří k těm větším, v sezóně se tu vždy koná několik výstav a budete-li mít štěstí, shlédnete i nějaké divadelní představení. Součástí muzea je i kavárna.
Jestliže hned na začátku ostrova odbočíte na silničku č. 4, dojedete do vesnice Lemböte, u niž leží ruiny námořnické kaple z 13. století. V 19. století zde byl nalezen poklad - truhla z 270 stříbrnými mincemi, která je nyní uložena v Muzeu Åland v Mariehamnu.
Pokud máte čas a auto či motorku, zajeďte se podívat na jižní cíp ostrova jménem Herröskatan. Naleznete tu vyhlídkovou věž s výhledem na moře a opět naučnou stezku.
I na Lemlandu je krásný středověký kostel - sv. Brigity. Každý rok se tu koná festival varhanní hudby, letos jubilejní.

Z Lemlandu stále ještě suchou nohou po silnici č. 3 dojedete na ostrov Lumparland.

Lumparland

Lumparland je poměrně malý ostrov, jehož nejdůležitější funkcí je zřejmě přístav Längnäs, z něhož odjíždějí lodě po tzv. jižní trase (ostrovy Föglö, Sottunga a Kökar). Na Lumparlandu jsou ve skutečnosti přístavy dva - druhý jménem Svinö je na jihu ostrova a odjíždí z něj lodě na jinou část ostrova Föglö. Kromě přístavů je na Lumparlandu zajímavý kostel - je to nejstarší dřevěný kostel na ostrovech (z roku 1720) a je zasvěcen sv. Ondřejovi.

Než se tedy vydáme po jižní trase, zastavme se na ostrově Föglö (Föglö je spíše než ostrovem opět malým souostrovím).

Föglö

Centrem ostrova je přístav Degerby (přijíždí sem lodě z přístavu Svinö), kde naleznete veškerou občanskou vybavenost. Můžete si zde prohlédnout staré dřevěné rybářské domky i kapitánské vily. V Degerby je i muzeum ostrova Föglö, v němž se dají zakoupit suvenýry. Vstup 2 eura, děti zdarma. Hned v přístavu je i malebně vypadající kavárna Tull Källaren (neboli "celní sklípek:), která však byla při naší posezónní návštěvě bohužel zavřená.
Na ostrově Föglö je další z krásných středověkých kostelů - sv. Magdalény, k němuž však musíte z Degerby několik kilometrů popojet (směrem na jih). Vydáte-li se přece jen na cestu, můžete se stavit i ve vesnici Björsboda s tradičními červenými farmami.
Pokud se z Degerby vydáte na východ, dojedete až do oblasti Hastersboda. Zde vylezte na vyhlídkovou věž a budete-li mít štěstí, dohlédnete až na ostrov Kökar a jeho přenádherný kostel. Z věže se můžete vydat i na naučnou stezku a pokud jste unaveni, plácněte sebou na blízkou pláž.
Je také možné, že jste přijeli do druhého přístavu na severu ostrova jménem Överö, v němž staví lodě vyjíždějící z lumparlandského přístavu Längnäs. popojeďte do vesnice Jyddö, kde máte možnost projít si další naučnou stezku. Dostanete-li se nějakým způsobem na ostrůvek Vargskär, můžete posedět v kavárně Nina's Café.
Jestliže chcete na ostrově přespat, můžete se ubytovat v kempu CC Camping . Nabízejí tam chatky za rozumnou cenu 30 euro/noc, a pokud jste vášnivými vodáky, můžete si tu půjčit kajak a prohlédnout si ostrovy "z druhé strany" :)
Föglö je poměrně rozlehlé souostroví, takže všechny výše zmíněné aktivity se dají zvládnout jen s autem/motorkou nebo na kole.

Z Föglö z přístavu Överö nebo z Lumparlandu z přístavu Längnäs vás loď odveze na nejmenší samostatný ålandský region - ostrůvek (sousotrovíčko :) Sottunga.

Sottunga

Na Sottunze žije jen 120 stálých obyvatel, přesto se zde nacházejí hned tři naučné stezky, kostel a minimuzeum ve staré škole. Kostel je unikátní dřevěná stavba z roku 1728, zasvěcená Máří Magdaléně. Ostrov Sottunga je známý i díky i háji lískových ořechů. Obyvatelé Sottungy jsou hrdí na to, že elektřinu získávají z dvou větrných elektráren, které vyprodukují více elektřiny, než Sottunga spotřebuje. K Sottunze patří i další dva obydlené ostrůvky - Husö a Kyrkogårdsö - na obou staví trajekt, přestože obyvatele byste spočítali na prstech jedné, maximálně dvou rukou.

A ze Sottungy už hurá na třešinku na dortu ålandského souostroví - dle mého názoru nejmalebnější ostrov ze všech: Kökar (čti čékar).

Kökar

Když se podíváte na mapu, zjistíte, že Kökar je poněkud odstrčen od celého souostroví, krčí se až hodně na jihovýchodě. Jeho odlehlost by vás však v žádném případě neměla odradit od jeho návštěvy, je zde několik míst, které prostě musíte - pokud chcete říci, že jste byli na Ålandech - navštívit :)
Jestliže už je někdo otráven z mého výčtu kostelů, ještě jeden skousněte. A nejen to - jeďte se na něj podívat. Kostel na Kökaru, zasvěcený sv. Anně, je totiž vpravdě magické místo. Bezesporu patří mezi nejkrásnější stavby na ostrovech a navíc stojí na neskutečném místě - na útesu přímo nad mořem. Kostel byl postaven na místě bývalého františkánského kláštera, založeného na ostrově v 15. století. Klášter byl zrušen v polovině 16. století za vlády Gustava Vasy, nicméně zachovaly se jeho zbytky, které si můžete prohlédnout v kapli, vytvořené právě z ruin bývalého kláštera. To, co stojí vedle kostela a tváří se jako maják, není maják, nýbrž zvonice. Bývá otevřená, takže si můžete vylézt nahoru a prohlédnout si zblízka zvony (nezapomeňte za sebou při odchodu zhasnout). Celý areál kostela i kláštera je tak nádherné místo, že kdybych si mohla vybrat, kde budu jednou hledět zespoda na kytky, neváhám ani minutu :) Až vyjdete z kostela, můžete v meditaci pokračovat ještě v rodinné kavárně, která stojí hned naproti (zřejmě bývalá fara). Nejspíš vás uvítá paní domu se svými malými ratolestmi a bude vyzvídat, odkud jste (a jaktože proboha mluvíte finsky, pokud mluvíte ;) Příjemné rodinné prostředí, ideální na klidnou kávu.
Jestliže se rozhodnete na Kökaru přespat (což doporučuji), určitě se ubytujte v kempu Sandvik. Tento kemp se nachází na nádherném místě přímo u moře a svůj stan si můžete postavit mezi oblé obří kameny a zakrslé jehličnany, mezi kterými se čas od času najde rovné písčité místo (jak dělané pro stan :). K dispozici jsou i dvě chatky, ale ty bývají celé léto obsazeny, takže lépe je zarezervovat je předem. Součástí kempu je rozlehlá kuchyň s ještě rozlehlejší dřevěnou jídelnou či společenskou místností, kde děti najdou hračky i pastelky a dospělí společenské hry. Je zde i wi-fi, venkovní gril, sauna a půjčovna kol a kánoí. Kemp zároveň slouží jako hostovský přístav. Majitelka kempu provozuje i malý obchůdek, kde můžete doplnit zásoby, ale příliš se na něj nespoléhejte - paní majitelka má být v kempu oficiálně dvě hodiny denně, ale často tomu tak není :) Má na dveřích typicky skandinávskou ceduli, která naprosto dokonale vystihuje severskou mentalitu - "Pokud zde nejsme, zaplaťte prosím do kasičky ve dveřích."
Na stejné části ostrova jako je kostel a kemp se nachází i nejdelší naučná stezka (7 km), která vás provede jednak nalezišti z doby bronzové (Otterböte) a jednak pozůstatky z vojenských konfliktů.
Kökar má ještě další atrakce - kousek od vesnice Hellsö můžete navštívit kökarské muzeum a já osobně doporučuji návštěvu místního farmáře nedaleko odtud v Österbygge (Tip!), který produkuje výrobky z jablek - od moštů, přes vína, džemy až po pálivé omáčky k masům. Pan Blomsterlund má svůj vlastní obchod zřízený v bývalé stodole, kde vám bude přecházet zrak. Jelikož se jedná o rodinný podnik, pan majitel vás vezme rád dovnitř kdykoliv, i mimo otevírací hodiny (my jsme přijeli půl hodiny před otevřením a už nás vítal s otevřenou náručí). Pan Blomsterlund je nesmírně milý a přátelský, dá vám ode všeho ochutnat a rád vám vysvětlí, jak jednotlivé produkty vyrábí. Ovšem pozor - hrozí, že odjedete s plným kufrem (prodávají se tu i nejrůznější vkusná dárková balení, takže krásných suvenýrů budete mít zničehonic plné tašky). Nás zachránilo jen to, že jsme přijeli na motorce a naše zavazadlově-prostorová kapacita byla značně omezena. Přesto jsme zakoupili pálivou jablečnou salsu k masům, která je prezentovaná jako jeden z typických ålandských výrobků (mňam!).
No a jednou z nejvyhledávanějších atrakcí Kökaru je vlastně jiný ostrov - Källskär (čti šelšér). My jsme se na něj bohužel nedostali, protože bylo po sezóně a lodě už turisty nevozily. Ale prý to opravdu stojí za to! Na Källskär, přezdívaný také "hraběcí ostrov", se dostanete z přístaviště v městečku Karlby každý den ve 12:15. Cesta stojí 20 euro. A čím je tedy pidiostrůvek Källskär tak výjimečný? Poslechněte si příběh, který se o ostrově vypráví:
Bylo léto 1958. Kolem jižních ostrovů projížděla plachetnice, na jejíž palubě pobýval i švédský baron Görab Åckerhielm. Baron přikázal zakotvit na ostrově jménem Källskär - a byla to láska na první pohled. Do ostrova se zamiloval natolik, že se rozhodl zůstat. Nechal se zaregistrovat jako "stálý obyvatel" ostrova a po pěti letech byl oficiálně uznán "ostrovanem". Během této doby žil v malé rybářské chatce na severu ostrova a v roce 1964 se dohodl s rodinou Danielssonových, že odkoupí střední část Källskäru. "Hrabě z Källskäru", jak se mu začalo přezdívat, neměl žádný majetek - ve své rybářské chatce měl jen lodní zvon pocházející z lodi, která ztroskotala stejně jako pokusy o záchranu majetku rodiny Åckerhielmů ve Švédsku. Hrabě z Källskäru tedy vybudoval své imperium z ničeho - jen z lodního zvonu. Görab Åckerhielm měl klasické vzdělání a chtěl žít podle antických ideálů. Na Källskär nesměly žádné umělé materiály. Hrabě si nechal vyzdobit ostrov mramorovými sochami a architekt Riema Pietilä mu postavil novou chatu. Přes nepříznivé ostrovní podmínky se hraběti podařilo vybudovat velkou zahradu, na které pěstoval zeleninu (pravda - zeminu musel dovézt z okolních ostrovů). Nakonec se vydal do Itálie a ze San Rema si dovezl rododendronové keře, které dodnes každé léto explodují svými květy, stejně jaké růže a popínavé víno.
Ale hlavní prací byla stavba jižního přístavu. Když byl již skoro dokončen, nenadálá bouře ho zcela zničila. Hrabě se dal znovu do práce a do boje s Přírodou. Každý, kdo přijel na ostrov, přiložil ruku k dílu. A hostů nebylo málo - přijela například i Tove Jansson se svou životní partnerkou, malířkou Tuulikki Pietilou.
Izolovaný život na ostrově byl však pro hraběte čím dál těžší. Jednoho dne si vymknul kotník a uvědomil si, že vážnější zranění by zřejmě bylo fatální, neboť by trvalo přinejmenším několik dní, než by ho někdo začal postrádat. Po dlouhých úvahách uznal, že Příroda nakonec zvítězila, a v roce 1984 daroval svou část Källskäru Ålandským ostrovům. Na "místo činu" už se nikdy nevrátil a zemřel v roce 1991 ve Švýcarsku. Dnes na ostrov míří turisté i umělci, aby nasáli magickou atmosféru impéria hraběte z Källskäru.

A tímhle pěkným a skutečným příběhem se rozloučíme :) Následuje jen pár závěrečných poznámek a slíbené „apendixy":

Pár poznámek...

Prosím (zcela jistě) drtivou většinu čtenářů, aby si této poznámky nevšímali, ani si ji nebrali osobně. Na tu menšinu, která ještě nezná severskou mentalitu a má ve zvyku se v cizině chovat „po česku", mám jednu velkou prosbu: prosím pamatujte si, že seveřané jsou velmi svobodomyslní a tolerantní lidé, kteří mají úctu k soukromí a základní důvěru v lidskou poctivost. Proto vás nikdo nikde nebude kontrolovat a nikoho ani nenapadne, že byste tuto jejich důvěru mohli či dokonce chtěli zneužít (viz kemp na Kökaru). Jistě se mnohokrát dostanete do situací, kdy se bude přímo nabízet „vyčůrané" řešení - například nahlásit v kempu poloviční počet osob, protože správce považuje za zcela nesmyslné chodit vás osobně počítat. Nebo využít běžnou praxi finských kaváren, kdy si můžete libovolně dolévat kávu a čaj z konvice. Tato praxe však neznamená, že si desetičlenná výprava koupí jednu kávu za euro a celé odpoledne se bude střídat v dolévání do jednoho hrnku pro všechny. To, že jsou na ulicích nezamčená auta a kola, není způsobeno kolektivní chronickou zapomnětlivostí Ålanďanů. Na závěr pro ty úplně tvrdohlavé - ve Finsku ani jinde ve Skandinávii se nekrade, ani „neočůrává", evidentně odložené věci se nechávají tam, kde jsou (což například pro motorkáře znamená, že s sebou nemusí všude vláčet helmy a mohou je klidně nechat viset na řidítkách, v Čechách věc zcela nevídaná...), a nalezené věci se vracejí majiteli. Moc vás prosím, respektujte tuto kulturní tradici...

Na Ålandech je velký rozdíl mezi cenami v sezóně a mimo sezónu. Odhaduji, že tím, že jsme přijeli až po sezóně, jsme ušetřili tak čtvrtinu nákladů. Sezóna začíná v červnu a končí již v polovině srpna, takže konec srpna je pro našince ideální. My jsme měli štěstí na krásné počasí, ale někdy i na bundu došlo. Ani na koupání to příliš nebylo, takže teplomilcům nezbude nic jiného, než si trochu připlatit :)

Možná (tedy spíše určitě) si při cestování po ostrovech všimnete u silnice nebo ve vesnicích zvláštních, pestrobarevně ozdobených, dřevěných sloupů. Tyto sloupy samozřejmě patří k ålandskému folkloru a jsou součástí oslav letního slunovratu (neboli sv. Jana, finsky Juhannus). Staví a zdobí se podobně jako naše májky, akorát o pár týdnů později.

Závěrečná poznámka pro studenty finštiny, kteří stejně jako já úspěšně absolvovali povinný kurz švédštiny, napsali test na jedničku a po týdnu už neuměli říct „dobrý den": nezoufejte a mluvte finsky! Legenda praví, že obyvatelé Åland neumí nebo odmítají mluvit finsky. Buď se opravdu jedná o legendu, nebo jsem měla mimořádné štěstí, nicméně já jsem za celou naší dovolenou potkala jednu jedinou paní, která nerozuměla finsky. Všichni ostatní mluvili plynně a potvrzovali mi na můj explicitní dotaz, že s finštinou žádné problémy nemají.

Apendixy

Apendix pro milovníky kostelů

Pro ty, kteří ještě nejsou otráveni mými poznámkami o úchvatných ostrovních kostelech, nabízím jejich ucelený přehled (některá fota jsou má vlastní, některá z http://www.kyrkor.aland.fi):

sv. Lars - Eckerö - postaven 1280

sv. Kateřina - Hammarland - postaven na konci 13. století

sv. Jiří - Mariehamn - postaven na začátku 20. století

sv. Jan - Sund - postaven na konci 13. století

sv. Marie - Saltvik - postaven 1280-1300

sv. Matouš - Vårdö - postaven na začátku 16. století

sv. Jakub - Brändö - postaven na konci 19. století

sv. Olaf - Jomala - postaven 1260-1280

sv. Ondřej - Lumparland - postaven 1728

sv. Anna - Kökar - postaven 1784

sv. Brigita - Lemland - postaven ve 13. století

sv. Michael - Finström - postaven na konci 13. století

sv. Máří Magdaléna - Föglö - postaven ve 13. století

sv. Jiří - Geta - postaven v první polovině 16. století

sv. Anna - Kumlinge - postaven v 15. století

sv. Máří Magdaléna - Sottunga - postaven 1728

Apendix pro milovníky designu:

Pro milovníky severského designu něco málo k jeho ålandské odnoži: největší sbírku prodejného designu najdete v námořnické čtvrti, kde sídlí i asi největší designerská firma Salt (sdružuje několik designerů). Na ostrovech se však ručním výrobkům věnuje spousta umělců i malých firem. Zde je jejich seznam se stručným popisem toho, co dělají:

Mia Englund, Ängsgatan 21, Jomala, miaengl@hotmail.com
- keramika inspirovaná japonským designem

JUDYS hantverk och inredning, Mariehamn www.visitaland.com/en/judys
- keramika s veselými barvami a dekoracemi

Lugnet Keramik, Hammarland home.aland.net/lugnet.keramik
- keramika vypalovaná v dřevěné peci

Jussis Keramik, Eckerö www.jussiskeramik.fi
- foukané sklo a keramika

Peter Winquist, Eckerö www.eckero.aland.fi/kultur
- sochy a keramika

Ilse Berg, Mariehamn, www.salt.ax
- tkané textilie, koberce

Fäktergubben/BARBRO AVELLÁN, Storgatan 14, Mariehamn
- tkané textilie, keramika, šperky

Linastugas hantverk INGA SNELLMAN, Geta, home.aland.net/linastugan
- tkané textilie, podložky pod hrnce a talíře

Svalan hantverk och kläder Ab, Mariehamn, www.svalan.aland.fi
- textilie

Ulfsby Gård/ANN GUSTAFSSON, Jomala, www.ulfsby.ax
- kožené a vlněné výrobky

ANN GRANLUND, Mariehamn, www.salt.ax
- ručně potištěná bavlna

GUNILLA VON NANDELSTADH-NORDLUND, Mariehamn, www.salt.ax
- textilie s ostrovními motivy

GUNILLA WAHLSTEN Design, Sund, prodej ve Fäktargubben
- ruční potisky s přírodními motivy

EVA-LEN MATTSON, Mariehamn, www.salt.ax
- pleteniny (čepice, šály, rukavice apod.)

Stickstugan/Lottas Systuga LOTTA GUSTAFSSON, Mariehamn, www.stickstugan.aland.fi
- pleteniny (tašky apod.)

Handverket/EVA ERIKSSON, Mariehamn, prodej v SALT
- šperky z plstěné vlny a ručně potiskované textilie

Maijas på Bussö - Hantverk, Lumperland, www.maijas.ax
- výrobky z ovčí vlny a kůže

MARGARETA SVENSSON, Mariehamn, Torggatan 5
- pletené oblečení, šperky z rybí kůže

SYNNÖVE NORDSTRÖM, Mariehamn, Skonertvägen 16
- mořští ptáci vyřezávaní ze dřeva

GULDVIVA, Mariehamn, www.guldviva.com
- ručně dělané šperky ze stříbra a zlata

PETER LINDBERG, Mariehamn, www.trabiten.ax
- šperky ze dřeva

GISÉLA LINDE, www.textoform.net/silversmycken
- stříbrné šperky

GUNNEL NILSSON, Eckerö, www.aland.se/solbacka
- vikingské motivy z kamene, dřeva a stříbra

TiTTI SUNDBLOM, Mariehamn, www.salt.ax
- šperky ze zlata a stříbra

SUSANNE EKMAN-AHLROTH Sea Design, Mariehamn, námořnická čtvrť
- výrobky z železa a dřeva

PER-ÅKE JOHANSSON, Mariehamn, námořnická čtvrť
- šperky, ale i větší věci ze stříbra (např. kalíšky, placatky apod.)

ANN SUNDBERG, Mariehamn, prodej SALT
- výrobky z kovu (nádobí)

HÅKAN LINDBERG, Mariehamn, www.hakanlindberg.ax
- modely lodí

JOUNI LAHDENPERÄ, Mariehamn, prodej Fäktargubben
- plachetnice

GÖRAN STENROOS, Sottunga, prodej SALT a Fäktargubben
- ručně dělané víceramenné svíce podle tajného návodu

GERRY ALLGODE, Finnström, www.runristare.ax
- kámen, dřevo, kov, severské motivy

GERD KARLSSON, Lemland, Söderby Plantshop
- věnce a výrobky z drátu

MARLENE LINDBÄCK, Saltvik, prodej Fäktargubbe
- malba, keramika a textil

Apendix pro kulturní nadšence (termíny platí pro rok 2009, ale téměř všechny akce se konají každoročně, jen samozřejmě v trochu jinou dobu):


13. června - tradiční závod poštovních lodí
Před 250 lety riskovali muži z Eckera svůj život, když převáželi poštu z ostrovů do Švédska. Dnes se tato odvaha připomíná závodem v tradičních lodích mezi Eckerem a Grisslehamnem ve Švédsku.

14. června - tradiční selská svatba
Od kostela v Jomale se vydává tradiční selská svatba v dobových krojích do Ulfsby Gård. Tam se pokračuje v oslavách a můžete si nakoupit i na tradičním trhu. Když budete mít štěstí, budou novomanželé skuteční!


20. června - oslavy letního slunovratu (sv. Jan neboli Juhannus)
Na Ålandech se v den letního slunovratu vztyčují svatojánskou „májku" (midsommarstänger) a velmi barvenými ozdobami. Každá vesnice má vlastní způsob zdobení i barevnou symboliku. Po vztyčení „májky" se zpívá tradiční píseň „Ålänningens sång" a tančí se.
- na mnoha místech si můžete zkusit ozdobit svatojánské „májky" (např. ve skanzenu Jana Karlsgårdena)
- zatancovat si svatojánský tanec lze v Haddsvideenu v Getě a v konferenčním centru Käringsund Resort v Eckeru
- svatojánské oslavy pro děti se konají na ostrově Jurmo (součást regionu Brändö)

26.-27. června - Ålandský country festival
Milovníci country nechť se dostaví do hotelu Bastö ve Finströmu!

21.-27. června - Ålandský mezinárodní festival varhanní hudby
Festival se koná již od roku 1975, každý rok vzdává hold jinému skladateli, v roce 2008 byl například festival zaměřen na tvorbu Oliviera Messaiena.Koncerty se konají v různých kostelech po celých Ålandech.

27.června - 4.července - NatWest Island Games
Atletické závody pro obyvatelé ostrovů (Češi se asi nezapojí :), největší sportovní událost na ostrovech!

10.-12. července - Festival severského folku
Poslechněte si tradiční severský folk na ostrově Kumlinge. Zahajovací koncert v kumlingském kostele, po němž následuje jam session! Další koncerty ve Västra Bergen, Snäckö.

10.-12. července - Dny Gustava Vasy
Přeneste se časem do 16. století a navštivte tradiční trh, fanděte v rytířských soubojích, zkuste zachránit upalovanou čarodějinici :) To vše na hradě Kastelholm.

14.-16. července - Ålandské dny moře
Třídenní happening o všem, co se týká moře. Uvidíte tradiční lodě, navštívíte ostrovní trh, zaslechnete lidovou hudbu nebo se projedete plachetnicí. Zároveň uvidíte tradiční loďařské řemeslníky přímo při práci.To vše v Mariehamnu v námořní čtvrti, v námořním muzeu a v muzeu-lodi Pommern. Můžete se i svézt na plachetnici Linden, která byla vyrobena a kotví v námořnické čtvrti. Cena je ovšem poměrně závratná - 55 euro dospělí, 27 euro děti.

17.-25. července - festival Rockoff
Největší hudegbní událost na ostrovech! Rock & metal na hlavním náměstí v Mariehamnu.

19. července - Canal party
Party u Lemströmského kanálu. Trh, exhibice lodí, hudba.

23.-25. července - Vikingský trh
Výlet do středověku se všim, co k tomu patří. Středověký trh, středověká hudba, středověké kostýmy, středověké jídlo, středověcí řemeslníci, středověké souboje. To vše v Kvarnbo na Saltviku.

1. srpna - Island in the Sun
Hudební festival na malebném ostrově Jurmo (součást Brändö), alternativní hudba a slunce.

3.-8. srpna - koncertní série Katrina
Něco pro milovníky vážné hudby - festival komorní hudby v různých kostelech a na hradě Kastelholm.

8.-9. srpna - Bomarsundské dny
Tradiční historický trh v ruinách pevnosti Bomarsund - tradiční řemesla, hudba, divadlo, soutěže ve střelbě. Vše v ekologickém hávu (při vstupu obdržíte cínový kalíšek na nápoje).

12.-15. srpna - Alandia Jazz
Jazz, jazz, jazz!
Koncerty v Alandica Culture & Congress House v Mariehamnu, v některých kostelech a koncert zdarma v Parks Baru v Mariehamnu

18.-23. srpna - Paf open - turnaj v beachvolejbalu
Mezinárodní turnaj v beachvolejbalu v centru Mariehamnu.

18.-20. srpna - Ålandské dožínky
Ochutnejte produkty místních farem, které na tři dny otevírají své brány a sýpky.Děti ocení spoustu zvířat :) Speciální doprava mezi farmami.

Apendix pro vodáky, cyklisty, pěší turisty a rybáře:

Ålandy jsou rájem všech těchto aktivit. Na každém rohu si můžete půjčit kajak nebo kánoe a poznávat tak ostrovy z neotřelé perspektivy. Nejste-li zkušenými vodáky, můžete se samozřejmě přidat k organizované výpravě s průvodcem (takové výpravy pořádá například kemp Sändösunds na Värdö nebo firma na ostrově Kobba Klintar). Ålandská samospráva vydává každoročně i speciální vodáckou mapu.
Pokud jste dočetli až sem, asi už jste pochopili, že Ålandy jsou protkány různými naučnými stezkami i turistickými trasami. Ostrovy opět vydávají speciální turistickou mapu, v níž jsou všechny stezky vyznačeny. Nejdelší turistická trasa je dlouhá 63 km a prochází regiony Hammarland, Finström a Geta. Obecně platí tzv. pravidlo svobodné toulky - ve Finsku i na Ålandech smíte chodit i jezdit na kole téměř všude, nesmíte však vkročit do soukromé budovy, na obdělávané pole a soukromé molo. Jednu noc můžete přespat kdekoliv, i na soukromém pozemku, ale musíte být vzdáleni více než na dohled od soukromé budovy. Oheň se nesmí rozdělávat nikde, pouze na soukromých pozemcích se souhlasem majitele. Stejně tak volné pobíhání psů je zakázáno (hlavně kvůli ptákům).
Kolo je možné půjčit téměř všude, půjčovny jsou hlavně v kempech.
A poslední poznámka pro rybáře - ostrovy nemají jednotnou rybářskou licenci pro celé území - jsou rozděleny do 57 rajónů a v každém potřebujete speciální povolení. Povolení můžete koupit buď v některých ubytovacích zařízeních nebo v obchodech s rybářskými potřebami. Na Ålandech se ctí nepsané pravidlo „chytni a pusť", podle níž si domu berete jen tolik ryb, kolik jste schopni okamžitě sníst. Součástí pravidla jsou i minimální velikosti ryb. Pokud chytnete menší, měli byste ji okamžitě pustit zpátky do moře. Velikosti jsou:
Losos - 60 cm
Mořský pstruh - 50 cm
Štika - 50 cm
Candát - 37 cm
Cejn - 42 cm
Síh - 35 cm
Mezi 15. dubnem a 15. červnem je zakázáno sportovní rybářství (kvůli ochraně ptačích líhní)

Rukojeť kavárenského povaleče:

Finsko má mnoho zvláštností a jednou z nich je fakt, že zde prostě neexistují kavárny středoevropského typu. Alespoň mírně zakouřené místnosti s rozvrklanými židlemi a stoly s popraskaným lakem, k němuž si můžete na několik hodin sednout a číst si u kávy noviny či knížku, k tomu vám hraje Herbie Hancock a u vedlejšího stolu hrají puberťáci Člověče, nezlob se, a pokud máte hlad, dáte si nakládaný hermelín nebo domácí štrúdl, nikdo se na vás divně nedívá, když u jedné kávy sedíte dvě hodiny a co víc - klidně i sám...tak zkrátka takové podniky ve Finsku nenajdete. Kultura kavárenského povaleče zde zcela chybí. Jestli mi něco při mých dlouhodobých pobytech v různých koutech Finska chybělo, pak to byly právě naše kavárny, a mým snem je právě takovou kavárnu (ideálně ve spojení s antikvariátem) si ve Finsku otevřít. Takže pokud by se našel vhodný investor, prosím dejte mi vědět! :)
Ve Finsku samozřejmě kavárny existují (kahvila), ale buď jsou to luxusnější podniky typu pražská Slávie či Louvre a spíše připomínají cukrárny, nebo jsou to jakási bistra či bary, kde si překapávanou kávu (suodatinkahvi) doléváte sami ze skleněné konvice. Finové překapávanou kávu milují, ideálně ještě svou vlastní, tedy málo praženou a mírně nakyslou (nejoblíbenější značkou je Presidentti). Jižané obvykle padají do mdlob (já také), ale Finové si na svou kávu nedají sáhnout a jsou jedni z nejvášnivějších konzumentů kávy v Evropě. Kavárenská kultura je jim však cizí. Podobná situace panuje samozřejmě i na Ålandech, ale pár příjemných podniků se tam přece jen najde. Všechny restaurace i kavárny jsou dle zákona nekuřácké.
Zde milovníkům kaváren předkládám (jistě nekompletní) seznam kaváren, které jsem buď osobně navštívila, nebo se dle různých indicií jedná o příjemné místo. Samozřejmě uvítám jakékoliv zkušenosti s kavárnami ze seznamu i s těmi, jež se na něj nedostaly.

Café Lugn & Ro
Malebná kavárna v areálu bývalé poštovny v regionu Eckerö.


Klara's café
Součást hasičského muzea v regionu Eckerö. Kavárna nemá internetové stránky.


Uffe på Berget

Jednička mezi kavárnami, podnik s nádherným výhledem i příjemným interiérem; nachází se v regionu Finnström, přímo na hlavní silnici č. 2, kousek od městečka Godby. Kavárna nemá internetové stránky.

Bagarstugan Café & Vin
Retro kavárna ve stylu 19. století, krásný interiér, příjemná obsluha. Přímo v centru Mariehamnu v ulici Ekonomiegatan. Kavárna nemá internetové stránky.

Kavárna Kobba
Speciální kavárna na ostrově Kobba Klintar (doprava z Mariehamnu), podává vlastní drink Kobba Libre i původní ålandské pivo Ålandsölet. Kavárna je v budově bývalé lodivodské stanice. Těžká romantika :)


Jan Karlsgården Wärdshus & Café
Kavárna je součástí skanzenu Jana Karlsgårdena, nachází se v regionu Sund. Domácí pečivo, různé druhy kávy, speciální jídelníček pro děti, domácí ålandské palačinky.


Pellas café
Kavárna je součásti selského muzea Pellas v regionu Lemland. Podává domácí pečivo, ale větší jídla je nutné si objednat předem.


Tull Källaren
Kavárna v bývalém celním domě přímo v přístavu Degerby na ostrově Föglö. Kavárna nemá internetové stránky.

Nina's Café
Kavárna na severu ostrova Föglö, přesněji na ostrůvku Vargskär, podávají i čerstvě chycené ryby.

Soltuna
Kavárna s krásným výhledem a domácími delikatesami. Nachází se na vrcholu hory Getabergen v regionu Geta.

Pettas
Kavárna v budově bývalé školy, prodává a podává bioprodukty z vlastní pekárny a zahrádky. Nachází se v regionu Geta.

Fårgården
Malá kavárnička je součástí ovčí farmy Fårgården v regionu Jomala (Sjöhagavägen). Ani farma ani kavárna nemá internetové stránky.

Kavárna u kostela sv. Anny na Kökaru
Kavárna beze jména, rodinný podnik, zřejmě v budově bývalé fary. Milá obsluha a domácí atmosféra.

TAK ŠŤASTNOU CESTU!!!



Licence Creative Commons
Finsko.com podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ-Neužívejte komerčně 4.0 Mezinárodní.


kreativní webdesign, tvorba www stránek: NET-VOR | validní xhtml a CSS