Finsko

Reálie z finských dějin

Pokud vám hlavou vrtá cokoliv týkající se Finska, něco, s čím jste se ve Finsku setkali a bylo to pro vás setkání třetího druhu, nebo něco, o čem jste slyšeli, a nechce se vám tomu věřit, napište mi e-mail a já se vám vaše otázky pokusím na tomto místě zodpovědět.

Začněme tím nejdůležitějším, tedy:

Jak je to ve Finsku s teplotami?

+15 °C Toto je maximální teplota, kterou můžete ve Finsku zažít. Proto začněme zde. Španělé začínají nosit zimní kabáty a rukavice. Finové jsou venku na sluníčku a chytají bronz.

+10 °C Francouzi se marně pokoušejí pustit ústřední topení. Finové zalévají kytky na svých zahradách.

+5 °C Italská auta nejdou nastartovat. Finové projíždí své kabriolety.

0 °C Destilovaná voda mrzne. Voda v řece Vantaa mírně houstne.

-5 °C Kaliforňané jsou zmrzlí na kost. Finové organizují před zimou poslední zahradní grilování.

-10 °C Britové začínají topit. Finové začínají nosit dlouhé rukávy.

-20 °C Australané se vrací z Mallorky. Finové slaví podzimní rovnodennost. Hurá, podzim je tu!

-30 °C Všichni Řekové umrzají a mizí z povrchu zemského. Finové začínají sušit prádlo uvnitř.

-50 °C Paříž začíná pukat. Finové stojí u stánku frontu na hotdog.

-60 °C Lední medvědi prchají ze severního pólu. Finská armáda odkládá zimní cvičení na dobu, až bude opravdu zima.

-70 °C Korvatunturi (bydliště Santa Klause) zamrzá. Finové si půjčují film a zůstávají doma.

-80 °C Falešný Santa prchá na jih. Finové jsou rozmrzelí, protože nemohou chladit svou Koskenkorvu venku. Finská armáda odchází na zimní cvičení.

-183 °C Potravinové mikroby zanikají. Finské krávy si stěžují, že má farmář příliš studené ruce.

-273 °C Pohyb všech živých organismů ustává. Finové začínají nadávat: Dopr..., dneska je ale zima!

-300 °C Peklo zamrzá. Finsko vyhrává Eurovision Song Contest.


Proč si finští studenti berou k jídlu dvě skleničky aneb průvodce po finských mléčných výrobcích


Pokud přijedete do Finska studovat a začnete se stravovat ve školních menzách, možná vás na první pohled zaujme, že téměř všichni Finové si berou k jídlu dvě skleničky. Není to proto, že by byli finští studenti tak žízniví, brzy zjistíte, že do jedné ze skleniček si dávají vodu nebo džus a do druhé mléko nebo zákys. Je to poněkud neobvyklé, ale Finové pijí mléko opravdu ke všemu, někdy je podezírám, že by si mléko dali i ke guláši nebo vepřu knedlu zelu (a představte si to se zákysem...).

Zdá se, že Finové mají k mléku a mléčným produktům přímo vřelý vztah, což je poněkud zvláštní, neboť zároveň spousta Finů trpí alergií na laktózu, takže finské obchody bývají zaplaveny bezlaktózovými (laktoositon) produkty. Pro cizince bývá často ze začátku obtížné se v příslušném regálu v potravinách vyznat, zde je tedy malý průvodce po finských mléčných výrobcích:


Začněme tím nejobyčejnějším, mlékem (maito): Finové stejně jako my dělí mléko do tří kategorií - nejoblíbenější je odtučněné (rasvaton) a poznáte jej podle světlemodré krabice (Finové posedlí zdravým životním stylem samozřejmě mají rasvaton téměř všechno, občas se bojím, že tento nápis naleznu i na čaji). Prostřední, polotučné (kevyt), je tmavomodré, plnotučné (täysmaito), které zřejmě kupují jen cizinci, je červené.
Kromě mléka pijí Finové k jídlu i zákys (piimä), opět existuje v plnotučné nebo odtučněné variantě. Chuťově i konzistencí opravdu připomíná náš zákys nebo kefír. Nic proti, ale s masovými kuličkami...?


Co cizince většinou opravdu rozhodí, je finská sbírka různých druhů smetany (kerma), pro neznalé jazyka je správný výběr opravdovým oříškem. Pro mnohé kuchaře je zcela nezbytná smetana na šlehání neboli kuohukerma (obsah tuku 35-38%). V podstatě to samé je vispikerma, prý déle vydrží našlehaná, navíc se prodává i s různými příchutěmi. Pokud tedy jeden z těchto produktů našleháte, vznikne šlehačka (kermavaahto), která se dá samozřejmě koupit již hotová (a nedobrá). To, co my nazýváme sladká smetana, je ve Finsku ruokakerma. Stejně jako u nás se prodává s různým obsahem tuku (2-15%). Kahvikerma je smetana do kávy, ale pozor - není to žádná tatra, je neslazená :)


Nyní se přesuneme ke kysaným smetanám (hapankerma): Je-li vám život milý, zdaleka se vyhněte kelímku s nápisem viili. Dobře, nebudu přehánět, existují cizinci, kteří jsou schopni tuto potravinu pozřít (oblíbená kratochvíle u smíšených párů: dokaž, že mě miluješ, a sněz kelímek viili...). Viili je specifický severský produkt, který v našich zeměpisných šířkách nemá ekvivalent, proto ani neuvádím překlad (mám pokušení napsat amarouny...). Vyrábí se z mléka, nikoliv ze smetany, takže asi by neměl být uváděn mezi kysanými smetanami, je to zkrátka produkt vlastní kategorie :) Výrobní proces se zřejmě podobá výrobě jogurtu, ale vznikne něco zcela neuvěřitelné konzistence, co by se bez okolků mohlo používat v hororových filmech (mohlo by to například kapat zombie z úst). No, každý popis je nedokonalý, zkuste sami a uvidíte... Kermaviili je už něco jiného - je to naše kysaná smetana. Gurmáni však tvrdí, že to jaksi „není ono", ve Finsku není kysaná smetana tak tučná jako u nás, takže má i trochu jinou chuť a konzistenci (u nás obyvkle 15-18% tuku, ve Finsku 10%). Pokud tedy vaříte a potřebujete kysanou smetanu, vyhněte se obvyklé chybě cizinců a nespleťte v obchodě viili s kermaviili!
Možná ve finských potravinách zažijete malý šok, až v regálu s mléčnými výrobky zahlédnete něco opravdu známého - kelímek s nápisem smetana! Ano, opravdu, Finové mají i smetanu. Čeští patrioti nicméně mohou splasknout, slovo „smetana" se do finštiny nedostalo z češtiny, ale z ruštiny. Smetana ve finském podání je naše kysaná smetana, ale mnohem tučnější (20-70% tuku). Zároveň má i trochu zvláštní chuť, má takový malý ocásek, trochu závan kravína :) Z toho všeho tedy vyplývá, že naši starou známou kysanou smetanu zkrátka ve Finsku neseženete (ale smetana smetana je poměrně dobrá náhražka).
Poslední malý zádrhel spočívá ve finském másle (voi), veškeré máslo je totiž ve Finsku solené. Seženete sice máslo s velmi malým obsahem soli, ale naše lahodné, téměř nasládlé, máslo bohužel nikoliv.


Ostatní mléčné produkty jsou víceméně shodné s těmi našimi - sýr hledejte pod názvem juusto. Finové milují aurajuusto, což je původní finský sýr s modrou plísní, něco jako naše niva. Jiné sýry s modrou plísní se nazývají sinihomejuusto, sýry typu camambert nebo náš hermelín je pak valkohomejuusto (tedy doslova sýr s bílou plísní). Raejuusto je cottage sýr, sulatejuusto je tavený sýr, ve Finsku se prodává většinou v kelímcích. Velmi podobnou konzistenci má tuorejuusto, což se někdy překládá jako žervé (vyrábí se stejně), ale opět k žervé našich zeměpisných šířek to má daleko. Ve Finsku se samozřejmě prodává i spousta tvrdých sýrů, specialitou je oltermanni, původní finský tvrdý sýr, na nějž jsou Finové (jako na všechno finské) velmi hrdí. Jogurt nemá překvapivě vlastní název, je to prostě jogurtti, jen pozor, daleko více než u nás se zde prodává ve velkém balení v tetrapaku. A tvaroh najdete pod názvem rahka, náš tvaroh na strouhání však ve Finsku nehledejte (ovocné knedlíky tu moc nefrčí :)


Tak to je snad všechno, dobrou chuť :) (a pozor na viili!)

Proč má každy Fin doma alespoň jedno pruhované tričko?

Možná se vám zdá, že obyčejné bavlněné pruhované tričko je jedním z nejbanálnějších kousků šatníku, ale pozor, to je ve Finsku velký omyl. Pruhované tričko značky Marimekko vás definitivně zařadí mezi ty, „kteří vědí" (á pruhovaní už vědí...:). Tedy co vlastně vědí? Vědí, co je to být Finem. Vědí, že bez pruhovaného trička Marimekko, Aaltovy vázy a hrníčku s mumínky Arabia zkrátka mezi Finy nikdy nezapadnete. Zdá se vám to trochu přitažené za vlasy? Neukvapujte se. Finská mentalita je pro nás středoevropany opravdu poněkud neuchopitelná - Finové jsou velkými patrioty, téměř všichni jsou přesvědčeni o tom, že Finsko je prostě země zaslíbená (a ona samozřejmě v mnoha ohledech je). Finové s oblibou používají otřepané motto: Narodit se ve Finsku je výhrou v loterii. Čech by takovou věc vypustil z úst jen s patřičným ironickým podtónem, Finové to většinou myslí smrtelně vážně. Jejich vlastenectví se projevuje především chorobnou posedlostí finskými výrobky. Nejen že je třeba podporovat domácí ekonomiku, ale je prostě SPRÁVNÉ kupovat produkty finských firem, protože jsme přece Finové! Je úplně jedno, že stejné hrníčky, talíře, vázy, závěsy, ubrusy, ručníky apod. mají všichni mí sousedé, přátelé i nepřátelé. My nechceme být originální, chceme být finští. To, co nám možná připadá jako výraz až směšné stádnosti (vsadím se s kýmkoliv o cokoliv, že ať navštívíte jakoukoliv finskou domácnost, určitě tam najdete buď Aaltovu vázu nebo hrníček Arabia s mumínky nebo jakoukoliv textílii od Marimekka, nebo - což je nejpravděpodobnější - vše dohromady), Finové zřejmě vnímají jako projev národní identity, něco, co je stmeluje a dodává jim pocit soudržnosti. Této mánii většinou podléhají i cizinci, kteří se do Finska přistěhují, většinou si ani nevšimnou, že po nějaké době jejich kuchyň i obývák vypadají jako vystřižené z učebnice úvodu do finské kultury. Není divu, že se pak najde několik jedinců, kteří se této „tradici" vzepřou. Nesnáší mumínkovské hrníčky, pruhované ručníky a květované závěsy Marimekko a svou identitu zakládají nikoliv na tom, co doma mají, ale právě na tom, co doma nemají. Nutno ovšem říci, že takových „alternativců" je jako šafránu.

Měli bychom však zmínit i druhou stránku věci - je totiž zcela nepopiratelné, že finský design je kvalitní, funkční a většinou krásný. Je také patřičně drahý, takže někdy člověku opravdu zůstává rozum stát nad tím, že si Finové jsou schopni koupit deset mumínkovských hrníčků v ceně 20 euro za jeden, že jsou ochotni za obyčejné bavlněné (i když kvalitní) pruhované tričko utratit 40-80 euro a za Aaltovu klasickou vázu až 180 euro. Samozřejmě že kromě kvality platíte především za značku. A za tradici. Za to, že se můžete cítit insiderem, nikoliv outsiderem. Všichni, kdo se někdy trochu více zajímali o Finsko, určitě znají zřejmě nejslavnější vzor Marimekka, tzv. Unikko (po pruhovaných tričkách samozřejmě!). Jsou to obrovské květy máku zcela jednoduše až naivně zobrazené, které se vyrábí v mnoha barvách. Hlavní komoditou s barevnými květy jsou různé textilie, ale tento vzor naleznete na všem možném - od hrnků, přes kojenecké lahve až po pixly na čaj. Vzor Unikko od Marimekka je něco jako naše plzeňské pivo: kulturní dědictví č. 1. Jenže potom přijedete do Finska a na ulicích potkáváte ženy a dívky s identickými taškami, sukněmi i sáčky - a na všech obrovské květy Unikko. Někdy se liší barvou, ale co na tom, tenhle vzor je zkrátka naprosto nezaměnitelný. Chvilku vám zůstává rozum stát a představujete si sami sebe, jak chodíte po ulicích a potkáváte úplně cizí lidi, kteří mají identické oblečení nebo doplňky - a nestane se vám to jednou za týden, ale několikrát za den. Představujete si, jak rudnete, protože něco takového je přece strašné faux-pas a noční můra všech žen. Ale pak se ze svých představ probudíte do finské reality, kde podobné společenské konvence prostě neplatí.

Ale jak tahle mánie vlastně vznikla? Firma Marimekko byla založena v roce 1951, zlaté časy však prožívala v 60. a 70. letech, kdy se zrodila pruhovaná trička i legendární vzor Unikko. Vytvořila ho designérka Maija Isola, v podstatě na protest. Zakladatelka firmy, Armi Ratio, totiž veřejně prohlásila, že Marimekko nikdy nevyrábí žádné květované vzory. A tak na truc proti firemním pravidlům vznikla legenda Unikko. Firmu Marimekko ve světě proslavila především módní ikona Jacqueline Kennedy, která vlastnila několik šatů od Marimekka a nosila je v prezidentské kampani v roce 1960. V 90. letech svou světovou slávu Marimekko obnovilo díky seriálu Sex ve městě, kde se šaty i výrobky Marimekko několikrát objevily. Podobnou legendou jako Marimekko je i designérská firma Iittala, pod kterou patří porcelánka Arabia. Iittala vyrábí především užitné předměty do domácnosti a angažuje nejlepší finské designéry. Svou proslulost postavila právě na jménech jako Alvar Aalto (zřejmě nejslavnější finský architekt a designér) nebo Timo Sarpaneva, které zaměstnala v 50. letech. Je nutné zopakovat, že finský design je opravdu světové kvality i proslulosti a Finové mají být právem na co hrdí. Výrobky Marimekko i Iittala patří mezi nejoblíbenější (i mé!) suvenýry, nicméně po nějaké době strávené ve Finsku se vám různé „legendy" i „klasiky" finského designu poněkud přejí (ne tak Finům) z jednoho prostého důvodu - jsou prostě všude. Pokud jste však na poli finského designu začátečníky, zřejmě vám geniální nápady, jednoduché, ale efektní tvary i funkčnost těchto výrobků vyrazí dech. Pokud se do Finska jen tak nedostanete, můžete se na malou ukázku výrobků firem Marimekko, Iittala ale i dalších podívat v obchodě Designor kousek od pražského náměstí Republiky, v objektu Staré celnice. A pokud chcete zapadnout mezi Finy, zavřete oči před cenovkou a určitě si něco kupte!


kreativní webdesign, tvorba www stránek: NET-VOR | validní xhtml a CSS